Jan Plachý: Klíčem jsou inovace a odvaha

Značka AUFEER DESIGN je na trhu pětadvacet let. Koho povolanějšího se ptát na její historii, cestu i budoucnost než Jana Plachého. Zakladatel, jednatel a spoluvlastník firmy nám prozradil v rozhovoru i věci, které možná vůbec nevíte. Nebo… Dokážete na „první dobrou“ říct, ze kterých dvou slov se skládá název AUFEER?

Letošek je pro AUFEER DESIGN významným rokem – slaví 25 let na trhu. Dá se říct, kde měla myšlenka na jeho vznik svůj úplný prvopočátek? Nebo žádný takový konkrétní moment není?

Je. Dá se to říct naprosto přesně a váže se k tomu vlastně docela zajímavá story. V roce 2000 hrála fotbalová Sparta Ligu mistrů a v letadle do Barcelony, kam jsme se vydali na fotbal s mým tátou, vznikla debata, která všechno vlastně odstartovala. Táta tehdy pracoval ve vývoji v Česaně a já už jsem asi pěl let měl vlastní úspěšnou firmu, která se zabývala logistikou. Bavili jsme se o číslech, obratech… A táta mi v jednu chvíli pověděl, v jakých sférách se pohybuje ŠKODA AUTO, která si tehdy vyvinula svoji první octavii a spolupracovala na ní se subdodavateli. A mě to začalo vrtat hlavou. (úsměv). Pár dnů jsem o tom přemýšlel a pak jsem se za tátou znovu vrátil, že by mě to zajímalo, u s konkrétními otázkami: jaká je na trhu konkurence, do jaké míry už působí na trhu české firmy a tak dále. Řekl jsem mu, že bych to chtěl zkusit, že seženu konstruktéry a další profese. Ptal jsem se, jestli by v tom nešlo něco udělat, abychom se rozjeli. On mi tenkrát domluvil termín u pana Bohumila Drbohlava, což byl šéf konstrukce karosérie a ten mi řekl, že můj podnikatelský záměr je reálný. Napsal mi seznam asi deseti lidí, kteří většinou pracovali v Německu, s tím, že když je seženu, bude to pro něho jistota, že jsme schopní dodávat kvalitní konstrukční práce a že by nám v tom případě dal nějakou zkušební zakázku.

Zajímavá výzva.

To byla. Ale měl jsem i štěstí. Tou dobou jsem totiž stavěl svůj první dům a spolupracoval jsem při tom s Karlem Langem. Povídali jsme si a když jsem mu řekl, co mám nově v plánu, zmínil, že pracoval v Praze v projekční kanceláři a měl pod sebou asi sto projektantů, což sice nebylo úplně totéž, ale měl zkušenosti s oslovováním i vedením lidí. Byla to skvělá náhoda, která nás hodně posunula dopředu. Slovo dalo slovo, Karel Lang se stal menšinovým společníkem firmy, AUFEER DESIGN jsme založili spolu. Dal jsem mu ten seznam, on si se všemi dal schůzku, dokázal je získat, já jsem sehnal zakázky a pomalu se to rozjelo.

To nezní jako „pomalu“.

(úsměv) Fakt je, že od toho rozhovoru s tátou v letadle k prvním zakázkám to trvalo jen půl roku. Pronajali jsme si pár místností v bývalé budově, kde byl Automont a prodejna Fordu, dneska tam stojí nová Česana. Ze dvou kanceláří a počtu zaměstnanců asi deset, jsme se postupně rozrostli až do dnešního stavu, kdy je nás bezmála tisíc, jsme ve vlastním a největším počinem z pohledu zázemí byla určitě stavba Inovačního centra.

Pojďme ale ještě chvíli zůstat na samotném začátku. Jaké pocity jste měl vy sám? Nepřepadaly vás třeba obavy, že jste si vzali příliš velké sousto, znepokojovalo vás něco? Nebo jste postupoval dopředu s nadšením pro věc a vírou, že to vyjde?

Víra by nestačila, nejsem střelec – věděl jsem, že máme špičkový tým a že když něco vyloženě nepokazíme, tak i slušnou šanci na to, abychom získali zakázky. Byl jsem dost zkušený na to, abych nedělal některé začátečnické chyby, které si každý podnikatel odbyde v mládí a když se ptáte, tak upřímně řeknu, že jsem se fakt nebál. Bylo mi třicet, to člověk přemýšlí jinak. Daleko víc na mě dopadá tíha starostí teď, když vidím, jaká je doba. A taky mi už není těch třicet, kdy máte pocit, že vám svět leží u nohou a nic není problém.

Mimochodem, začal jste podnikat v období, kterému se říká „divoké devadesátky“. Opravdu to bylo z pohledu podnikatele tak nespoutané a nebezpečné období, jak ukázal třeba nedávno sledovaný seriál v České televizi?

Asi ano, ale ne tady v Mladé Boleslavi. V Praze, v Liberci se určitě dělo ledacos, ale podnikatelské prostředí v Mladé Boleslavi hodně brzy a významně ovlivnil příchod Volkswagenu, což znamenalo jasná pravidla a daleko menší prostor cokoliv obcházet nebo jít proti zákonu. Tady byl v tomhle ohledu klid a prostor se normálně prosadit, pokud jste měli co nabídnout.

Čím tedy dokázal AUFEER DESIGN prorazit na trhu? Co rozhodlo o úspěchu?

ŠKODA AUTO, která byla a stále je naším klíčovým zákazníkem, byla v té době v oblasti vývojových a konstrukčních řešení odkázaná hlavně na zahraniční firmy, většinou na nadnárodními koncerny, které jí ale účtovaly astronomické částky. My jsme byli významně levnější při srovnatelném know-how. A pak sehrály důležitou roli i kontakty, to nepochybně. Za pár let už jsme komplexními řešeními pokrývali oblast automotive, kolejových vozidel a letectví na trzích v Evropě, Asii i Americe. Trvalo jen tři roky od založení, než jsme se vypracovali na druhou pozici mezi tuzemskými dodavateli vývojových prací. Když se ohlédneme zpátky, rozhodně se máme o co opírat a na co být právem pyšní.

Odkud se vzal název AUFEER DESIGN?

Přidáním slova „design“ k původnímu názvu mojí logistické společnosti AUFEER. Vidíte, to se asi mezi kolegy moc neví, odkud se to vzalo…

Totiž ani samotné AUFEER na první dobrou neznalému věci moc smysl nedává.

Jde vlastně o slovní hříčku, složení dvou slov „auto“ a „fér“, dávající najevo současně obor podnikání a fair přístup. To se mi moc líbilo a taky to začínalo na „a“, což zaručovalo první místa ve Zlatých stránkách (úsměv). Podnikání v logistice jsem se pak po čase nechal, protože svět podnikání v oboru vývoje a konstrukce mi byl daleko bližší.

Nemůžeme zapomenout na hokej. Proč hokej, když je vaší srdeční záležitostí golf?

To bych vám asi nepodepsal (úsměv). Golfu se věnuju aktivně, hokej je – ať se to někomu líbí nebo ne – byznys, který se řídí stejnými nebo podobnými pravidly jako vedení firmy. Mojí první sezónou s BK Mladá Boleslav byl ročník 2004/2005. Jsem rád, že se hokej dlouhodobě drží v extralize, že na něj lidi chodí, že jsou dnes v sestavě Áčka kluci, kteří se před dvaceti lety sotva naučili bruslit.

Už v roce 2006 začala společná cesta s MATADOREM, která od vás koupila podíl firmy a zároveň vyplatila pana Langa. Přišel reálně se vstupem nového investora zásadní zlom?

Řekl bych, že z hlediska komplexnosti portfolia na českém a slovenském trhu tím pádem vznikl absolutně ojedinělý celek. To ostatně platí i dneska. Získali jsme další možnost se rozvíjet, od toho roku 2006 už společně, znamenalo to samozřejmě i určitou záštitu, možnost převzít už zavedené fungující procesy a tak dále. Nikdy jsem toho kroku nelitoval.

Ohlížíme se společně za čtvrt stoletím fungování firmy. Daly by se na té pomyslné časové ose vyznačit nějaké roky a nadepsat: Zlaté časy AUFEERu?

Kdybychom se nechali strhnout nostalgií, tak možná hned ty první. Kdy nás bylo tak málo, že každý znal každého, o byznys nebyl strach, protože byznys prostě byl a dobře placený, kdy jsme se často vídali i mimo zaměstnání. Ale já tohle nemám rád, není k ničemu zamrznout v tom, co bylo. Jen vzpomínkami na minulost se žít nedá, je potřeba posunovat se dopředu, každá doba má svoje. I když tedy… ta současná je z našeho pohledu, v našem oboru, skutečně nesmírně obtížná. Negativních vlivů v oblasti automotive se sešlo příliš, ať už jde o nástup elektromobility, razantní omezení vývoje u našich klíčových zákazníků, covidovou dobu, krizi na trhu s energiemi v návaznosti na válku na Ukrajině, konkurenci v asijských zemích, situaci na trhu práce… to bychom vypočítávali dlouho. Nechci být negativní, ale musíme si uvědomit, že celý byznys, na kterém AUFEER vzniknul a fungoval, se změnil. To nespadlo z čistého nebe, strategickým plánem na to MATADOR GROUP reaguje diverzifikací kompetencí i nových zákazníků, ale že čelíme obrovským výzvám, která sebou bohužel přinášejí i velmi těžká rozhodnutí, to je asi každému jasné. Naštěstí jsme byli natolik prozíraví, že se dnes můžeme opřít o aktivity, které někteří kolegové nebrali vůbec vážně, nebo se jim rovnou smáli. A vidíte – jak nám teď pomáhá třeba fakt, že máme agenturu práce nebo dlouhodobou zakázku na jízdní zkoušky. Tyhle prozíravé kroky nám teď dávají prostor manévrovat s lodí, která se stále drží na hladině, zatímco mnozí další kolem nás se už potápějí nebo potopili. Extrémně mě přitom mrzí, že práce lidí, kteří jsou vysokoškolsky vzdělaní a mají spoustu zkušeností, se nyní nakupuje za cenu, za kterou neseženete ani zahradníka nebo kuchařku – a to se nikoho nechci nijak dotknout.

Co nyní může udělat každý z nás ve firmě, aby ta pomyslná loď, o které mluvíme, plula dál?

Jedním z klíčů jsou inovace. Myšlení out-of-the-box, jak se říká. Umíme to, vždycky to bylo naší obrovskou přidanou hodnotou a devízou. Je to naše silná stránka, odvážit se pustit do věcí, které jsme dokonce třeba ani nikdy nedělali. Příkladů je spousta, ke konstrukci a vývoji jsme přidali design, personální agenturu, jízdní zkoušky a tak dále. Tohoto odvážného nastavení bychom se měli držet. Myslím, že velkou výhodou je, že u kormidla osobně teď stojí kapitán, který má sám přesně takový drajv. Štefan Rosina mladší má iniciativu, inovace i snahu se posouvat doslova v krvi, nechce přešlapovat na místě, přemýšlí strategicky v mnoha souvislostech. Že je tu s námi spoustu času osobně, toho si opravdu velmi vážím.