Mario Richter manažer koordinátorů AUFEER JOB: Celé je to o člověku
Pochází z Chorvatska a nový život v České republice si dokázal vybudovat od nuly. Na to, jaké to bylo začínat v cizí zemi v neznámém prostředí, nezapomíná. Manažer koordinátorů AUFEER JOB member of AUFEER DESIGN Mario Richter je vstřícný a spravedlivý.
„Pro mě je to přirozené, pomáhat lidem, být vstřícný a otevřený. Většinou se mi to taky v dobrém vrací. Neříkám, že mě nikdo nezklamal. Lidé jsou různí. Ale nikdy mě to neodvedlo od cesty, na kterou mě rodiče postavili svojí výchovou. Chovám se tak, abych se každé ráno na sebe mohl podívat do zrcadla a nemusel se za nic stydět.“
Mluvíte moc hezky česky, ale přízvuk je trochu znát. Odkud přesně jste?
Občas si někdo myslí podle přízvuku, že ze Slovenska, ale pocházím z Chorvatska, konkrétně z Daruvaru. Do Mladé Boleslavi jsem se dostal kvůli práci. Když se u mého zaměstnavatele v Chorvatsku změnily poměry – firma se prodala a razantně se snížily platy, na což jsem nechtěl přistoupit – věnoval jsem se asi rok svému byznysu a pak jsem přemýšlel, co dál. Chtěl jsem někam, kde se tolik nehraje na známosti, kde opravdu můžete něčeho dosáhnout bez konexí, jen vlastní prací a nasazením. Moje maminka je Češka, tak padla volba na Českou republiku a musím zaklepat, nikdy jsem toho rozhodnutí nelitoval.
Žádná krize, kdy byste si říkal, že se chcete vrátit zpátky?
Ne ne, žádná. Nejsou všechny dny skvělé, to by ani nešlo. Ale abych si říkal, že se otočím a vrátím, to se zatím nestalo. Ani nemyslím, že by něco takového hrozilo. Už jsem doma tady a do Chorvatska jezdím na návštěvu. Jasně, je mi to tam pořád blízké, domov mám však už v Mladé Boleslavi. Už je to osm let, co jsem přijel a začal si od nuly budovat úplně nový život. Začínal jsem ve Škoda Auto, jako většina mých krajanů a nebudu lhát, zajímal mě pěkný plat, který nabízeli. Ačkoliv jsem až tady zjistil, že je ta částka v hrubém. To my v Chorvatsku vůbec neznáme, tam dostanete jako výplatu tu částku, o které se mluví na přijímacím pohovoru. To bylo překvapení (úsměv). Taky s češtinou to bylo zajímavé. Myslel jsem si, jak dobře rozumím i mluvím a realita potom byla úplně jiná. Ještě občas se mi stává, že se zapomenu – mluvím a mluvím – a pak zjistím, že mi půlka lidí nerozumí. Ale zlepšuje se to. Když jsem přijel, měl jsem původně pracovat na montáži, ale to trvalo velice krátce, rychle se ze mě stal koordinátor, takže zkušenosti na téhle pozici už mám za ty roky velké.
Koordinátor není práce pro každého. Jaké povahové vlastnosti se hodí?
Nekomunikativní člověk by to určitě nedal. Někdy toho namluvím tolik, že už večer ani mluvit nechci. Musíte být samozřejmě praktický a dost flexibilní, protože každý pracovní den je jiný, situace se může různě vyvíjet i přes den a vy musíte být připravení ji řešit. Navíc je to práce s lidmi a ta je specifická sama o sobě. Řeknu vám, že už jsem zažil hodně, ale lidi mě pořád dokážou překvapit, v dobrém i v tom špatném. V týmech, které koordinuji, jsou navíc různé národnosti a ty se také od sebe liší. S tím vším musíte počítat a pracovat.
V AUFEER JOB působíte více než tři roky…
Ano, od začátku, kdy AUFEER JOB vzniknul. Přišel jsem na pohovor a prakticky hned jsem začal pracovat. Vylezl jsem z kanceláře, potkal Petra Odložilíka, který je dnes ředitelem, podívali jsme se na sebe a bylo nám rovnou oběma jasné, že si budeme rozumět. Za to jsem rád a usnadňuje to situaci, když jste s někým na stejné vlně. Vážím si i nové příležitosti být šéfem koordinátorů, budu se hodně snažit tu důvěru nezklamat.
Agentur práce působí v Mladé Boleslavi a okolí desítky. V čem je podle vás největší konkurenční výhoda AFJ?
Jednoznačně v transparentnosti a fér přístupu. Nikdy se neukáže, že je něco jinak, než co se lidé dozví, když je přijímáme. Neděláme žádné kličky, z pohledu legislativy je všechno čisté. A už se to v regionu ví, máme dobrou pověst a lidi pro nás chtějí pracovat, vracejí se. Sám mám radost, když se jim daří. Když si dokážou koupit auto, mít na bydlení, pořídí si něco hezkého, jedou na dovolenou. Pokaždé, když se mi s tím někdo pochlubí, jsem rád za něho.
Vy budete něco, čemu moje babička říkala „zgruntu hodný chlap“…
Asi… (směje se). Proč bych lidem nepřál? A proč bych se k nim nechoval hezky? Jsem tak nastavený. Pokud pro to není důvod, nezvyšuju hlas, snažím se s lidmi domluvit, přesně vysvětlit, co je potřeba udělat, jaké jsou podmínky a tak dále. Zároveň si moc dobře vzpomínám, jaké to bylo přijít do cizí země a nevědět ani, kde je doktor nebo kam si jít nakoupit. Jsem docela praktický, tak jsem si poradil, ale i tak jsem byl za každé dobré doporučení rád. A spousta lidí takových ani není, jsou v cizím prostředí úplně ztracení – potřebují daleko větší pomoc, aby se zorientovali. Mám to na paměti a snažím se (nejen já, ale i moji kolegové), jim ten nový start co nejvíc usnadnit. A to je celé.